Myslím si, že škola je opravdu základ života. A to bych nebyla já, abych také netoužila po lepším vzděláním. Jenomže jak už to, tak bývá, tak ne každému člověku se podaří, aby měl opravdu skvělé vzdělání, jaké si přeje. Já jsem také patřila k těm lidem, kteří opravdu toužili mít perfektní a vysoké vzdělání. Ano, píšu, že jsem tohle chtěla. Chtěla jsem to hlavně z toho důvodu, abych potom měla lepší zaměstnání, kde jsem potom chtěla cestovat. Chtěla jsem si sehnat opravdu skvělou práci, kde budu právě moct cestovat anebo jezdit alespoň na služební cesty. Protože jsem chtěla také vystudovat školu ekonomickou.

Navíc mě vzdělávání opravdu hodně bavilo, takže jsem si řekla, že vysokou školu udělám snad asi levou zadní, když mě tohle baví. Jenomže to nakonec dopadlo tak, že jsem měla škaredý úraz na koni a musela jsem být rok a půl v nemocnici. Potom jsem si ještě musela opatrně učit chodit, abych všechno rozchodila, protože jsem více jak rok nechodila. Takže jsem se potom na školu raději vykašlala, protože už jsem na to neměla náladu. Ale samozřejmě vzdělávání jsem se nevzdala. Vzdělávání mě baví, takže alespoň učím malé děti, angličtinu a český jazyk.

Baví mě to a jsem ráda, že jsem našla v tomhle smysl života. Když nemohu studovat já vysokou školu, tak alespoň budu učit malé děti jazyky, aby to potom měly také v životě jednodušší. Tak jsem si řekla, že příští rok se možná přihlásím do nějakého kurzu cizího jazyka. A opravdu hodně mě zajímá španělština, takže jsem si řekla, že asi nebude od věci, když ještě ke své angličtině a němčině přidám španělštinu. Na učení není nikdy pozdě. A když se člověk chce vzdělávat a má na to sílu a náladu a také peníze, tak opravdu nevidím nic špatného na tom, když se i člověk třeba v šedesáti letech rozhodne studovat. A jak jste na tom vy se školou?